Letos na podzim podnikla naše třída dvě exkurze zaměřené na události 20. století.
V úterý 1. 10. jsme šli do Armádního muzea v Praze na Vítkově. Samozřejmě jsme tam nevyrazili sami - naším učitelským doprovodem byla paní Šmídová a pan Nejedlo. Výlet jsme začali procházkou z Hlavního nádraží přes Žižkov. V muzeu na nás čekal program jménem Obraz nepřítele. Zde jsme analyzovali různé plakáty z minulého režimu, hledali typické znaky, různé souvislosti a celkově se učili o propagandě. Poté jsme měli rozchod asi na hodinu. Já osobně jsem tuto dobu strávila v oddělení 2. světové války s pár dalšími spolužáky. Tam nás vždy odchytla zaměstnankyně muzea a povídala nám o své rodině a jejich zkušenostech v té době. Pak ale hodina skončila a museli jsme jít. Bohužel jsem toho nestihla moc vidět. Už nás čekal jen výstup na vyhlídku u sochy Jana Žižky, kde jsme měli možnost vidět Prahu v celé její kráse. Trošku mi vadilo, že jsme na muzeum neměli tolik času, ale jinak bych výlet ohodnotila velice pozitivně.

V pondělí 4. 11. vyrazila naše třída Kvinta a 1.A, společně s učitelským doprovodem paní Šmídové, Stanford, Sixtové a pana Horváta, do Prahy. Hlavním cílem cesty byla Werichova vila na Kampě, kde jsme zhlédli dokumentární divadelní hru o událostech z roku 1968. Byli tam jenom tři herci a ti mluvili o specificky svých zkušenostech v této době, kdy byli podobného věku, jako my. Ale předtím, než jsme se dostali do Werichovy vily, jsme se hezky prošli po našem hlavním městě. Pokaždé jsme se zastavili na nějakém důležitém místě, o kterém si studenti připravili nějaké informace, a poslechli si jejich projevy. Nejdřív jsme se pokochali Klementinem, prošli jsme okolo pomníku Karla IV a pod Staroměstskou mosteckou věží, přes Karlův most až na Kampu. Po představení jsme v naší expedici pokračovali. Navštívili jsme Lennonovu zeď, vyšlapali na Petřín, obdivovali Strahovský klášter, poslechli si zvony Lorety, a nakonec jsme se dostali na jeden ze symbolů naší české státnosti, Pražský hrad. Tam naše cesta skončila a všichni jsme se rozešli na určitě velice chutný oběd. Musím přiznat, že na mě byl výstup na Petřín trošku náročný, ale památky jsem ráda viděla a divadlo bylo velice zajímavé.

Za kvintu Natálie Vrbová